logo

.


Lago di Garda 7276Jezero Lago di Garda, Malcesine a Gardské hory z Monte Balda

Na rozdíl od členění Alp v německy mluvicích zemích, které je přijímáno i u nás, na Alpy Západní a Východní, se v italské geografické literatuře rozdělují Alpy na Západní, Střední a Východní. ITALSKÉ ALPY se rozkládají od průsmyku Sella d’Altare, kde se Ligurské Alpy oddělují od Ligurských Apenin až na hranici se Slovinskem, do Julských Alp, jejichž západní část leží v Itálii. Střední Italské Alpy od Západních odděluje Simplonský průsmyk, od Východních Brennerský. Italské Alpy zaujímají přibližně třetinu celých Alp. V Itálii leží nejvyšší alpské vrcholy. Na hranicích s Francií leží nejvyšší hora Alp a Evropy Mont Blanc (4 808 m), italsky Monte Bianco (větší část masivu Mont Blancu leží ve Francii), na hranicích se Švýcarskem v Penninských Alpách se nachází masiv Monte Rose, jehož nejvyšší vrchol Dufourspitze (4 634 m), italsky Punta Dufour, je druhou nejvyšší horou Alp. Západně od Dufourspitze leží, rovněž na italské-švýcarské hranici, jeden z nejznámějších alpských vrcholů Matterhorn (4 478 m), italsky Monte Cervino. Nejvyšší hora Východních Alp (podle italského členění se nachází ve Středních Alpách) Piz Bernina (4 049 m) leží v masivu Bernina v Rétských Alpách také na italsko-švýcarské hranici. Východní části Italských Alp dominuje pohoří Dolomity s nejvyšším vrcholem Marmoladou (3 342 m). Západní Italské Alpy tvoří: Alpy Ligurské, Přímořské, Kottické, Grajské, masiv Mont Blanc a Penninské (Walliské). Střední: Alpy Lepontské, Rétské a Lombardské. Východní: Alpy Benátské, Julské, Karnské a Dolomity.

 

TURISTICKÉ TRASY A TOP MÍSTA V ITALSKÝCH ALPÁCH

MARMOLADA, VAL DI FASSA, DOLOMITY

Turistická trasa v oblasti Val di Fassa s výhledem na nejvyšší horu Dolomit Marmoladu

délka: 10 km; převýšení: 150 m; čas: 5 h; hodnocení: 8; obtížnost: 1; náročnost: 3

DSC07071Marmolada (3 342 m) a horská chata Viel Dal Pan

            Turistická trasa začíná u stanice lanovky Col dei Rossi v nadmořské výšce 2 413 metrů. Na výchozí místo trasy vedou dvě lanovky z jednoho z hlavních center údolí Val di Fassa, obce Canazei (1 450 m).

DSC07074Nejvyšší část Velké Dolomitské silnice průsmyk Sasso Pordoi (2 239 m), vzadu horský masiv Sasso Lungo (3 181 m)

Již u stanice lanovky je výhled na nejvyšší horu celých Dolomit Marmoladu (3 342 m). Na severozápadní straně je výhled na horský masiv Sasso Lungo (3 181 m). Celá první část trasy vede ve svahu horského masivu s nejvyšším vrcholem Sass Ciapel (2 557 m).

DSC07075Horský masiv Sella s vrcholem Piz Boe (3 151 m) a Velká Dolomitská silnice

Trasa prochází kolem horských chat Rifugio Belvedere, Fredarola a Viel Dal Pan. Je možné dojít až k horské chatě Rifugio Luigi Gorza nad vodní nádrží Lago di Fedaia. Po celou dobu trasy je množné z různých míst a výhledů pozorovat vrchol a ledovce Marmolady. Nad horskou chatou Viel Dal Pan je skvělý výhled na horský masiv Sella s nejvyšším vrcholem Piz Boe (3 151 m) a současně na nejvýše položený průsmyk Velké Dolomitské silnice (postavené na počátku 20. století) Passo Pordoi v nadmořské výšce 2 239 metrů. Během zpáteční trasy se vystoupá na vrchol Sass Ciapel a pokračuje se západně po hřebeni hory až k horské chatě Fredarola a zpět po původní trase k Col dei Rossi. Z hřebene je výhled na Marmoladu, Sasso Lungo i Piz Boe a na průsmyk Passo Pordoi a Velkou Dolomitskou silnici.

DSC07077Cesta po hřebeni Sass Ciapel (2 557 m), v pozadí vodní nádrž Lago di Feadaia

            Dolomity leží na severovýchodě Itálie, v regionech Tridentsko-Horní Adiže a Benátsko, v blízkosti hranic s Rakouskem. Rozdělují se na Západní Dolomity a Východní Dolomity. Dále se Dolomity člení podle jednotlivých horských masivů. V Západních Dolomitech leží Marmolada, ve Východních Dolomitech horský masiv Tre Cime di Lavaredo, německy Drei Zinnen, který jedním ze symbolů Dolomit. Hranici Dolomit tvoří na západě řeka Adiže, na východě řeka Piava, na severu údolí Pustertal a na jihu údolí Val Sugana.

DSC07078Marmolada z nejvyšší části turistické trasy

            Místní listnaté lesy, v nižších polohách (pod 1 200 m), tvoří duby, buky, břízy, kaštany, v místech, kde se drží voda, pak rostou vrby a olše. Jehličnany rostou ve vyšších polohách, do nadmořské výšky 1 800 až 2 200 metrů. Najdeme zde smrky ztepilé, borovice lesní, jedle bělokoré. V nejvyšších polohách roste modřín, borovice limba a borovice kleč. (06/19)

 

MONTE VISO, KOTTICKÉ ALPY

Trasa v okolí hory Monte Viso v centrální části Kottických Alp

délka: 8 km; převýšení: 720 m; čas: 5 h; hodnocení: 8; obtížnost: 2; náročnost: 3 až 4

DSC07142Monte Viso (3 841 m) z turistické trasy

            Kottické Alpy jsou součástí Západních Alp, leží na severozápadě Itálie, na hranicích s Francií, jihozápadně od Turína. Větší část pohoří leží v Itálii, na své východní straně vystupuje z Pádské nížiny, respektive zvlněné krajiny Monferrata. Nejvyšší horou pohoří je Monte Viso, také Monviso, s nadmořskou výškou 3 841 metrů. Hora je považovaná za zcela výjimečnou, své okolí převyšuje o více než 400 metrů. Horský masiv je viditelný ze vzdálených míst Pádské nížiny a byl již dobře znám Římanům. Velkolepý, pyramidální tvar hory byl inspirací pro Vergilia, Dante Alighieriho, Petrarcu a další autory.

DSC07140Údolí řeky Pád a Kottické Alpy

            Vybraná turistická trasa začíná na horské plošině Pian del Re (2 020 m), v horní části údolí řeky Pádu. Pian del Re je z hlediska italské geografie významné místo, protože zde pramení největší italská řeka Pád. Trasa značená jako V16 a následně V19 vede západním směrem okolo pramene Pádu. V nadmořské výšce 2 450 metrů se stáčí na jih a prochází pod vrcholem Punta Venezia k horské chatě Rifugio Giacoletti (2 741 m). Odtud a dále na trase je možné pozorovat nejvyšší horu Kottických Alp Monte Viso. Od chaty se sestupuje jižním směrem pod vrcholy Punta Udine a Punta Roma a následně vede trasa východně k horskému jezeru Lago Superiore. Odtud pak zpět na Pian del Re.

DSC07113Výstupová cesta k horské chatě Giacoletti a vrchol hory Punta Venezia (3 095 m)

            Geologické složení Kottických Alp je velmi různorodé. K hlavním horninám náleží serpentit, rula, žula i vápenec. Monte Viso je tvořen metamorfovanými horninami. Dominantními horninami jsou amfibolit, eklogit, metagabro nebo metadiorit.

DSC07174Údolí Pádu, vlevo Pian del Re

            Hlavní horské masivy Kottických Alp tvoří Orsiera (2 780 m), Queyron (3 060 m) a Ramiere (3 302 m), Chambeyron (3 411 m) a Oronaye (3 100 m). (07/19)

 

MONTE BALDO, LOMBARDSKÉ ALPY

Trasa v horské skupině Monte Baldo nad Gardským jezerem

délka: 11 km; převýšení: 1 580 m; čas: 4 h; hodnocení: 7; obtížnost:1; náročnost: 2 až 3

Lago di Garda 7276Pohled z Monte Balda na Malcesine středo-severní část Gardského jezera a Gardské hory

            Trasa v oblasti horského masivu Monte Baldo, který vystupuje východně nad největším italským jezerem Lago di Garda (370 km2).

DSC07271Hlavní hřeben Monte Balda, blíže vrchol Cime delle Pozzette, za ním nejvyšší vrchol Cima Valdritta

            Z města Malcesine na pravém břehu Gardského jezera se využije lanovka Malcesine – Monte Baldo na vrchol Spino di Sopra (1 720 m). Následně vede turistická trasa č. 651 jižně, po hřebeni horského masivu až na jeden z vrcholů Cime delle Pozzette (2 132 m). Odtud je možné pokračovat 2 km dále po zajištěné cestě až na nejvyšší vrchol Cima Valdritta (2 218 m) a následně dále po jižním hřebeni po turistické trase č. 658. Nebo se po stejné cestě vrátit a pokračovat po severním hřebeni na vyhlídku z vrcholu Cime di Ventrar (1 751 m). Odtud pak vede trasa s vyhlídkami nejprve západně a následně jihozápadně kolem horské chaty Rifugio Kira (1 300 m) až na mezi-zastávku lanovky San Michele (556 m).

DSC07286Výhled z vrcholu Cime di Ventrar na severní část jezera, vlevo město Riva del Garda

            Horský masiv Monte Baldo s řadou jednotlivých vrcholů tvoří samostatnou horskou skupinu v rámci Lombardských Alp. Lombardské Alpy se rozkládají mezi jezerem Magiorre na západě a údolím řeky Adiže na východě. V jižní části sestupují do Pádské nížiny. Lombardské Alpy jsou součástí Jižních vápencových Alp.

DSC07273Pohled směrem na jih, do střední části Gardského jezera

            Lago di Garda má největší délku téměř 52 kilometrů, největší šířka je necelých 17 kilometrů. V severní části se jezero zužuje, místy až na necelých 2,5 km. V severní části je Lago di Garda ze západu oklopeno Gardskými horami a z východu Monte Baldem. Jižní polovina jezera již zasahuje do Pádské nížiny. Hlavním přítokem je na severu řeka Sarca, na jihozápadě odtéká řeka Mincio. V okolí jezera roste středomořská subtropická flora. Najdeme zde olivovníky, fíkovníky, palmy, akácie, oleandry, ibišek, pěstuje se zde vinná réva. (07, 08/12)

 

TRASA POD MATTERHORNEM, PENNINSKÉ ALPY

Turistická trasa pod horou Matterhorn na jižní, italské straně v Penninských Alpách

délka:15,5 km; převýšení: 850 m; čas: 6 h; hodnocení: 6; obtížnost: 1; náročnost: 3

464Matterhorn, Monte Cervino, z jižní, italské strany

            Matterhorn, italsky Monte Cervino (4 478 m), je jeden z nejvíce známých horských vrcholů v Alpách. Leží na italsko-švýcarské hranici, v severovýchodní části Západních Alp, v Penninských Alpách. Na italské straně leží pod Matterhornem horské středisko Breuil-Cervinia (2 050 m). Odtud vede hlavní lanovka na plošinu Plan Maison (2 548 m), která je jedním z výchozích míst po turistických trasách.

441Pohled na západní hřeben Matterhornu, směrem k plošině Plan Maison a do údolí Valtournenche

            Jednou z takových tras je výstup k horské chatě Rifugio del Teodulo, do průsmyku Colle del Teodulo (3 301 m) a dále možno na vrchol M. Pileur (3 468 m), s výhledy na Matterhorn z jihu, na západní hřeben Matterhornu a do údolí Valtournenche. Z Colle del Teodulo, respektive M. Pileur, je výhled na ledovce pod horou Breithorn (4 165 m) a dále na východ výhled na druhou nejvyšší horu Alp Dufourspitze, italsky Punta Dufour (4 634 m), v horském masivu Monte Rosa.

458Vrchol Matterhornu

            Návrat na plošinu Plan Maison po stejné cestě. Odtud je možné vydat se severně po panoramatické okružní trase přímo pod vrcholem Matterhornu přes chatu Rifugio degli Abruzzi (2 802 m) a sestoupit jihozápadně do horského střediska Breuil-Cervenia.

474Cesty k městu Breuil-Cervenia v údolí Valtournenche, v dálce údolí Aosta

            Penninské Alpy, u nás se častěji používá název převzatý z němčiny Walliské Alpy, jsou po masivu Mont Blanc druhým nejvyšším horským pásmem Alp. Ze všech alpských pohoří mají také nejvíce ledovců. Nachází se zde více než tři desítky vrcholů přes 4 000 metrů. K nejvíce známým náleží Dufourspitze, Matterhorn, Liskamm (4 538 m), Weisshorn (4 506 m), Dent Blanche (4 364 m) nebo Grand Combin (4 314 m). Penniské Alpy se rozkládají na území Itálie a Švýcarska. (08/16)

 

DOLOMITTI DI BRENTA

Trasa v horské skupině Brenta, v Jižních vápencových Alpách

délka: 8 km; převýšení: cca 450 m; čas: 4 až 5 h; hodnocení: 5 až 6; obtížnost: 3; náročnost: 3

Dolomiti di BrentaHorský masiv Cima Sella na trase Via delle Bocchette

            Dolomiti di Brenta je horská skupina na severu Itálie, v regionu Tridentsko-Horní Adiže, přibližně 15 až 20 kilometrů severozápadně od Trenta. Je součástí Jižních vápencových Alp. Horský masiv Brenta je v mnohém podobný Dolomitům. Charakterizují ho vysoké skalní věže a pilíře a kolmé skalní stěny. Hlavní hřeben se rozkládá ve směru sever-jih a má délku okolo 25 kilometrů. Po celém hlavním hřebeni pak vede vysokohorská trasa Via delle Bocchette. Nejvyšší horou pohoří je Cima Tosa (3 173 m).

Via delle Bocchette Dolomiti di BrentaKolmé skalní stěny a úzká cesta zaříznutá v horském masivu

            Hlavním horským střediskem v oblasti je město Madonna di Campiglio (1 522 m). Odtud vede řada lanovek. Nejdelší z nich, v délce 8 kilometrů, vede do průsmyku Passo del Groste (2 442 m), kde se lze přímo napojit na Via delle Bocchete.

DSC05007Skalní věže a stěny a sněhová pole na Via delle Bocchette

           Jižně od průsmyku Passo del Groste, se lze po Via delle Bocchette vydat k nejvyšším vrcholům pohoří, respektive po cestě, která prochází pod nejvyššími vrcholy. Pod skalní věží Cima Groste (2 898 m) začíná zajištěná cesta. Následují vrcholy Cima Sella (2 913 m) a Cima Brenta (3 150 m). Nejvyšší hora pohoří Cima Tosa leží 3,5 km jihozápadně (vzdušnou čarou) od vrcholu Cima Brenta.

DSC04997Skalní výběžky a dramatické tvary vápenco-dolomitového masivu

            Západně od města Madona di Campiglio se rozkládá horská skupina Adamello-Presanella s nejvyššími horami Monte Adamello (3 539 m) a Cima Presanella (3 558 m). (07/18)

 

VÝHLED NA MONT BLANC Z PUNTA HELBRONNER

Výhled na Mont Blanc z hory Punta Helbronner (3 462 m) v masivu Mont Blanc

387Vrchol Mont Blancu (4 810 m) z vyhlídky Punta Helbronner

            Horský vrchol Punta Helbronner (3 462 m) se nachází 5,4 km východně od vrcholu nejvyšší hory Evropy Mont Blancu. Je součástí horského masivu Mont Blanc. Leží na území Itálie, v těsné blízkosti hranice s Francií. Od roku 2015 vede na vrchol hory z obce La Palud v údolí Aosty lanovka Skyway Monte Bianco. Dolní stanice Entreves je v nadmořské výšce 1 300 metrů. Pod vrcholem hory jsou dvě horské chaty, původní Rifugio Torino (3 322 m) a nová Rifugio Torino (3 375 m). Z Punta Helbronner lze pokračovat další lanovkou do Francie, na známý vrchol Aiguille du Midi (3 842 m) a odtud do Chamonix pod Mont Blancem.

404aPohled severozápadně, do Francie, z ledovce Glacier du Géant v severovýchodní části masivu Mont Blanc

           Oblast na italské straně se nachází pod jihovýchodním svahem hory Mont Blanc, na soutoku horských řek Dora di Veny a Dora di Ferret. Jihozápadně, směrem pod Mont Blancem leží údolí Val Veny, severovýchodně, směrem k trojmezí státních hranic, Itálie, Francie a Švýcarska, leží údolí Val Ferret. 3 km jižně od lanovky leží hlavní horské středisko v oblasti, město Courmayeur.

419Výhled z lanovky Skyway Monte Bianco do údolí Val Ferret, Val Veny a na západní část údolí Aosty a na starší horskou chatu a zástavbu Rifugio Torino

            Vyhlídka Punta Helbronner je dostupná i po turistické trase. Ta vede z obce La Palud k horské chatě Rifugio Pavillon (2 174 m) a následně severozápadně. Přibližně od nadmořské výšky 2 700 m vede k horským chatám Rifugio Torino zajištěná cesta. (08/16)

 

NÁRODNÍ PARK GRAN PARADISO, GRAJSKÉ ALPY

Cogne (1 534 m) – Valnontey (1 566 m) – Rifugio V. Sella (2 579 m) – Col della Rosa (3 195 m)

délka: 16,5 km; převýšení: 1 660 m; čas: 7,5 h; hodnocení: 7 až 8; obtížnost: 1 až 2; náročnost: 4

086Gran Paradiso (4 061 m) a okolní vrcholy z průsmyku Col della Rosa (3 195 m)

            Národní park Gran Paradiso je nejstarším národním parkem v Itálii. Byl založen v roce 1922. Oblast lze považovat za jednu z nejpůsobivějších v italských Alpách. Hlavní dominantou parku je nejvyšší hora Grajských Alp, ledovci pokrytý Gran Paradiso (4 061 m). Oblast byla původně královským lovištěm nepřístupným veřejnosti. V roce 1920 byla králem Viktorem Emanuelem III. darována státu pod podmínkou, že zde vznikne národní park na ochranu kozorožce horského.

087Výhled z Col della Rosa na severovýchod, směrem do údolí Val di Cogne a na Grajské Alpy, Punta Garin (3 461 m)

            Turistická trasa začíná v hlavním centru národního parku, obci Cogne. Vede jihozápadně podél horské říčky Valnontey až ke stejnojmenné osadě. Odtud začíná prudké stoupání na horskou chatu Rifugio Vittoria Sella v nadmořské výšce 2 579 m. Od chaty V. Sella vede trasa západně podél horského potoka Gran Lauson, od rozcestí pak severně do průsmyku Col della Rosa v nadmořské výšce 3 195 m. Zde je výhled na horu Gran Paradiso a okolní vrcholy a Grajské Alpy. Z průsmyku vede také sestupová severovýchodní cesta zpět do Cogne.

082Úvodní část trasy Cogne - Valnontey, podél řeky Valnontey

            Na území parku rostou listnaté opadavé a jehličnaté lesy. Z listnatých stromů zde rostou buky lesní (hlavně na piemontské straně parku, park leží na území regionu údolí Aosty a Piemont), javor klen, lípa velkolistá a dub pířitý. Z jehličnatých stromů zde rostou smrky, hlavně smrky ztepilé, modříny, borovice lesní nebo borovice limby.

084Stoupání k horské chatě Rifugio Vittorio Sella

            Místní faunu tvoří zmínění kozorožci horští, svišť horský, lasice hranostaj, jezevec lesní, kamzík horský, zajíci a také vlk italský (apeninský). (08/16)

 

MONTE MUTA, ALPI VENOSTE

Výstup na horu Monte Muta (2 292 m) v Ötztalských Alpách

délka: 6,5 km+; převýšení: 1 910 až 770 m; čas: 4 až 6,5 h; hodnocení: 6; obtížnost: 1; náročnost: 4

072Výhled z vrcholu na jihovýchod, do údolí řeky Adiže, na konci údolí leží město Bolzano

            Monte Muta, německy Mutzspitze (2 292 m), je dominantní vrchol nad městem Merano, na severu Itálie, v regionu Tridentsko-Horní Adiže. Mutzspitze leží 5 kilometrů severozápadně nad Meranem. Je součástí horské skupiny Tessa, německy Texel, která tvoří jihovýchodní část Ötztalských Alp. Italská část těchto Alp se nazývá Alpi Venoste podle přilehlého údolí Val Venosta, německy Vinchgau. Dvě třetiny Ötztalských Alp leží na území Rakouska, kde jsou po Vysokých Taurách, druhým nejvyšším pohořím Rakouských Alp.

082Sestupová cesta na východ, s výhledem na Sarntalské Alpy

            Turistická trasa začíná v obci Lagundo, Algund, odkud lze použít dvě lanovky nebo část či celou trasu vystoupat pěšky. První lanovka končí v obci Velloi (910 m), druhá v osadě Leiter Alm (1 521 m). Odtud stoupá stezka č. 25 severně až do průsmyku Karjoch (2 230 m). Z průsmyku je vrchol Monte Muta 1 kilometr východně po hřebeni hory. Sestup vede východně po stezce č. 23 k horské chatě Hochmuth (1 361 m), odkud vede lanovka do obce Tirolo, vzdálené 2 kilometry severně od centra Merana.

049Hora z obce Lagundo/Algund

            Oblast je méně turisticky navštěvovaná nebo spíše místními turisty. Nachází se v provincii Horní Adiže, u nás více známá jako Jižní Tyrolsko. Provincie je trojjazyčná. Většina obyvatel zde má jako rodný jazyk němčinu, pouze necelá třetina italštinu a velmi malá část ladinštinu. (07/13)

 

SOLDA, NÁRODNÍ PARK STELVIO

Pulpito (2 348 m) – Val di Zai – Rifugio Serristori (2 721 m)

délka: 7 km; převýšení: 370 m čas: 3 h; hodnocení: 5; obtížnost: 1, náročnost: 1 až 2

Stelvio National ParkOrtlés (vpravo) a Gran Zebrú (vlevo) za jasného počasí na fotografii od J.M.

            Národní park Stelvio leží na severu Itálie, v regionech Lombardie a Tridentsko-Horní Adiže. Západní část parku leží na hranici se Švýcarskem, kde se na švýcarském území rozkládá Švýcarský národní park. Stelvio leží v horských skupinách Ortles a Cevedale (3 778 m). Nejvyšší horou národního parku je jedna z dominantních hor Východních Alp Ortles (3 905 m). Další známou horou v oblasti je Gran Zebrú (3 851 m). Nadmořská výška parku je od 690 metrů do 3 905 metrů. Národní park byl založen v roce 1935 a rozlohou 1 346 km2 je největším italským národním parkem.

264Turistická trasa č. 12 údolím Val di Zai na horskou chatu Serristori, Ortles i Gran Zebru v oblačnosti

            Krátká trasa začíná v obci Solda (1 907 m), která leží v centrální části parku. Solda je obklopená nejvyššími horskými vrcholy národního parku: ze západu se nachází Ortles, na jihozápadě Gran Zebrú a na jihu Monte Cevedale. Využije se lanovka k horské chatě Pulpito (2 348 m) a následně se stoupá severním až severovýchodním směrem údolím Val di Zai k horské chatě Serristori (2 721 m). Ze západní strany je Val di Zai obklopeno hřebenem hory Croda di Cengies (3 375 m), z východní strany pak Cima Vertana (3 545 m). Po většinu trasy by měl být výhled na nejvyšší hory národního parku, tj. na západ a jih a od horské chaty by měl být výhled i na východní část parku s údolím Val Martello.

260Úvodní část cesty

            Ortlés je silně zaledněná horská skupina v Centrálních krystalických Alpách. Rozkládá se mezi údolím horní Adiže na severu a údolím horní Addy na jihu. Geologicky se skládá především ze svorů, rul, břidlic, ale také vápenců a dolomitů.

254Solda, vlevo horský vrchol Punta Beltovo di Dentro (3 325 m)

            V místních lesích převládají smrky a modříny, ve vyšších polohách roste borovice kleč. Alpínský stupeň je bohatý na vysokohorskou flóru. Pod nejvyššími vrcholy hor jsou ledovce.

280Mapa oblasti

            Z fauny se zde žijí kozorožci, kamzíci, svišti, tetřevi nebo jeřábci. (07/13)

 

NÁRODNÍ PARK VAL GRANDE, TESSINSKÉ ALPY

Výstup na nejvyšší horu parku Cima della Laurasca (2 193 m)

délka: 8 km; převýšení: 600 m; čas: 4 h; hodnocení: 5; obtížnost: 1; náročnost: 3 až 4

DSC05045Výhled do údolí Val Loana z turistické trasy

            Národní park Val Grande se nachází na severu Itálie, v Tessinských Alpách, v blízkosti hranice se Švýcarskem. Leží v regionu Piemont, severozápadně od jezera Lago Maggiore, nedaleko západně se rozkládajících Walliských, respektive Penniských Alp a severozápadně ležících Bernských Alp. Národní park má rozlohu 150 km2 a byl založen v roce 1992. Park tvoří dvě hlavní údolí: Val Grande a Val Pagalla, zalesněná krajina a vrcholky Tessinských Alp.

Cima della LaurascaVýhled z vrcholu Cima della Laurasca na severní část Tessinských Alp na foto od M.B.

            Turistická trasa začíná v menším údolí Val Loana v osadě Fondo li Gabbi v namořské výšce 1 240 m, kam vede lesní asfaltová cesta z obce Malesco na silnici SS337 v údolí Valle Vigezzo. Trasa vede jižně podél potoka Loana a je velmi špatně značená. Teprve v prudším stoupání na horu, k Bivaco Alpe Scaredi (1 841 m) je cesta zřejmá. Od bivaku vede stezka na vrchol jihovýchodně, necelý kilometr.

DSC05041Západní břeh jezera Maggiore nad Cannóbiem

            Tessinské Alpy, správně Ticinské, pojmenované podle řeky Ticino a švýcarského kantonu Ticino, kde se mluví italsky, se rozkládají na území Švýcarska a Itálie. Západní hranici pohoří tvoří řeka Toce, východní řeka Ticino, na severu na Tessinské Alpy navazuje Gotthardský masiv a jižní hranici tvoří jezero Lago Maggiore. Nejvyšší horou je Basodino (3 273 m) na italsko-švýcarské hranici. Ticinské Alpy jsou součástí Lepontských Alp.

Lago MaggioreJezero Maggiore, Borromejské ostrovy, letovisko Stresa a Ticinské Alpy na fotografii od R.W.

            Jezero Maggiore, také nazývané Verbano, je s rozlohou 212 km2 po Gardském jezeře, druhé největší v Itálii. Severní část jezera zasahuje do Švýcarska, čtyři pětiny leží na území Itálie. Ze severu, západu a východu je Maggiore obklopené Alpami, na jihu zasahuje do Pádské nížiny. Délka jezera Maggiore je 64 kilometrů, šířka se pohybuje od 3 do 5 kilometrů. Největší hloubka je 372 metrů. Na západě jezera se nachází Borromejské ostrovy. Na pobřeží jezera roste subtropická vegetace a nachází se zde řada letovisek a lázní. (07/18)

Share